Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

4. Kapitola US

22. května 2013 v 9:37 | Stify |  Unspoken Secret
S prvními ranními paprsky jsem pootevřel oči. V ten moment mi došlo, že bych se chtěl takhle probouzet pořád. Nikdy by mě to neomrzelo. Bohužel to nešlo…




Miloval jsem jej, nebráním se tomu… ale nešlo to… Bylo to zamotané…

Zhruba před rokem jsem se rozešel s Nikolasem, 9 šílených měsíců, po jeho boku. Miloval jsem ho, vypadal dokonale… ale, pak se něco zvrtlo, 4 měsíce jsem kvůli němu trpěl depresemi, nedokázal jsem pochopit, jak mě, psychicky silného chlapa mohl zlomit takový spratek. 3 měsíce u psychologa, abych se sebral ze dna, omluvit se všem, kterým jsem ublížil a čekat zda mi dokážou odpustit. Měl jsem na sobě růžové brýle lásky a neviděl, že všem jen ubližuji. Slovy nejde vyjádřit, co jsem zažil… výčitky, že za ním nejezdím…lístek mě stál 500… na to mi naši nedali… ale on? Nedojel ani jednou… Poštvání lidí, kteří mi chtěli rozbít hubu…sebepoškozování, odtáhnutí od rodiny…

Dostal jsem se z toho, ale to už Luke miloval jeho. Furt o něm básnil, přál jsem mu to. Postupem času, jsem se do něj ovšem sám zamiloval. Moje náznaky ignoroval a jen se snažil o něho… Rozhodl jsem se mu pomoct. Jenže… luke byl strašpytel, bál se, bojí se doteď. Nevěděl jsem, jak je dát dohromady…

Nemůžu se mu přiznat, nejsem jeho typ, v jeho očích jsem pro něj byl pouze přítel, možná nejlepší přítel, ale tím to skončilo. Netušil jsem ani jak mu to mám říct, odmítl by? Pokud ano, mohlo by na tom ztroskotat naše přátelství a znovu o něj přijít nechci.

S povzdechem jsem se od něj odtáhl, vstal, sebral jsem oblečení, které jsem včera ze sebe sundal v rychlosti. Oblékl jsem se a potichu jsem se přesunul do kuchyně. Chystal jsem se udělat Lukemu snídani do postele. Věděl jsem, co má rád a chystal jsem se mu to udělat. Přece jen, chtěl jsem jej nějak potěšit.

Otec byl v práci už od půl šesté a matka to samé. Za což jsem momentálně byl i rád. Matka by zase měla plno keců, jako vždycky, někdy mi připadalo, jako bych nebyl vůbec jejich, ale něčí jinčí.

Pomalu jsem talíře, sklenice přeskládal na tác a rozešel jsem se zpátky do svého pokoje. Po cestě jsem málem šlápl na chlupatou kouli, která se mi pletla pod nohy. Měl jsem v úmyslu jí seřvat, ale před dveřmi jsem se uklidnil. Opatrně jsem proklouzl dovnitř a mrkl na postel.

Pohledem jsem si prohlédl jak spal, usmíval se, dalo se spekulovat nad čím snil. Nejradši bych slyšel odpověď nade mnou. Tác jsem položil na stolek u postele, než jsem sedl na kraj. Nechtěl jsem jej budit, ale nemohl jsem jinak.

"Luky…," lehce jsem s ním zatřásl. Odpovědí mi bylo nespokojené mrčení, v jeho podaní ovšem roztomilé spolu s tím pootevřel oči. Svůj dokonalý pohled nasměroval přímo na mě a zamrkal. Asi potřeboval chvíli, aby se zorientoval, že není u sebe doma, ale u mě.

"Moc nekoukej, dobré ráno a tu máš snídani," po tom vypadal ještě více v šoku a mě se jeho překvapený obličej líbil.

"Promiň" špitl, tomu jsem se musel zasmát. Nechápal jsem, za co se mi omlouvá. Není to poprvé, co u mě spal a doufám, že ani naposledy. I když vím, že nikdy nebude u mě spát, tak jak bych si já sám přál. Přátelství nechci kazit láskou. Ke všemu jednostrannou. Nikdy ke mně nebude cítit, to co já k němu.

" Jinak… co děláš dneska.. večer?" na to mi cuknul rameny a spokojeně ujídal ze snídaně. Vypadal tak dokonale, vlasy na všechny strany, roztomilej kukuč.

"No je pálení čarodějnic… tak se stavíme.. na pivo," kouzelně se usmál a kývl, Možná jediná věc, co ho bude bavit. Vždy vymyslím něco a on se tváří jako, že ho otravuje být se mou na tom místě. Kolikrát netuším, co si myslet, co vymyslet, abych viděl, jak se usmívá, jak ho to baví.
" Super, v 6 pro tebe dojdu," kývl, jen odsunul tác a protáhl se.

Nechtělo se mi s ním loučit, ale musel jsem, spěchal domů a já ho nemohl držet u sebe. Při tom bych ho chtěl obejmout a nikdy nepustit. Držet ho klidně násilím u sebe a šeptat mu do ouška slova, která hladí na duši.

Opět jsem zůstal sám, celý barák se ponořil do ticha, jen po linu šlo slyšet tlapkání mého psa. Otec i matka byly v práci. Usmál jsem se na Ketty, která na mě koukala svými hnědými oči.
"Kdo půjde ven?" šeptl jsem nakonec. Začala kolem mě skákat a vrtět svým tupírovaným ocáskem. Pro mě to bylo jasné ano, vodítko do ruky, prcka a ven. Ani chvíli jsem nepřemýšlel kam jít, prostě jsem se někam rozešel a prcek začal skákat vedle mě. Jak málo stačilo k její spokojenosti.

Cestou mezi polem jsem uvažoval nad nesmrtelností brouka a nad tím, co jsem komu udělal, že se ke mně život takhle postavil. Přemýšlel jsem nad Lukem, nad tím, proč když se člověk zamiluje, obvykle ten druhý miluje někoho jiného. V tom největším přemýšlení nad nevyřešitelnými otázkami mě vyrušil telefon.
Mrkl jsem na display, ale nechal jsem telefon dále vyzvánět. Neměl jsem náladu na to momentálně mluvit s matkou a poslouchat její kecy. Jsem se psem, ať neotravuje.

Očima jsem sledoval hodinky na své levé ruce. Bylo na mě znát, že se těším na další chvíli s ním. Na pálení čarodějnic, i když tam budeme jen jako přátelé. Doteď si pamatuji, jak mi tvrdil, že je heterosexuál… a bác, byl homosexuál. Překrásný homosexuál.

Konečně hodina H, zavedl jsem psa domů a vyšel jsem směr pro Lukeho. Čekal nás krásný večer, pivo a klobásky. I když v mém případě jen to pivo. Jako semivegetarián jím jen kuřecí a ryby. No a viděli jste někdy dobrou klobásu z kuřecího masa? Já ne…

Stál opřený o branku od svého domu, vypadal tak neodolatelně, v tom, co měl na sobě. Objetím jsem ho pozdravil a klidně po jeho boku jsem se rozešel do vesnice vzdálené asi 2 km od baráku, cesta ubíhala v klidu, hlavně po tom, co jsme si začali povídat o všem možném, hlavně o tom, jaké to bude. Co škola, zda jsme o víkendu oba v práci a co plánujeme na zítřek… Já měl dovolenou, ale potřeboval jsem toho udělat docela dost. Teď přede mnou ovšem byla jen zábava a Luke.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Minde Minde | Web | 22. května 2013 v 20:47 | Reagovat

wow xD no su zvědavá, jak to na pálení čarodějnic bude vypadat xD krásné xD

2 Karin Karin | 22. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Taký Minde honem další díl.

3 Zakuro Zakuro | E-mail | 7. února 2014 v 12:02 | Reagovat

Krásná povídka, jsem moc zvědavá na další díl :D

4 jana jana | E-mail | 13. dubna 2017 v 21:27 | Reagovat

skoda ze si nepridala dalsi kapcivpada to nzajimave

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama