Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

Lover 2/2

2. dubna 2013 v 21:06 | stify |  Jednorázovky

Pohled jsem nechával dopadat na kus papíru, kdybych ho měl dřív, mohlo být všechno jinak. Nemusel bych sedět v prázdném bytě, mohl jsem být s ním. Kdybych jen sebral odvahu dříve…





Dlaní jsem odsunul papír, který mi oznamoval, že začátkem dnešního dne jsem rozvedený. S povzdechem jsem se zadíval na byt, v kterém jsem už pár týdnů bydlel s myšlenkou na Tea. Na to, zda je pořád naštvaný, zda je sám a zda ke mně cítí aspoň polovinu toho, co já. Musel jsem to zjistit…

Cestou k němu jsem navštívil květinářství, věděl jsem, že miluje bílé růže. On měl rád vlastně vše, co mělo bílou barvu. Snubní prsten už plaval někde na dně řeky, nepotřeboval jsem jej, potřeboval jsem něco, spíše někoho jiného. Cestu jsem znal nazpaměť, každý den jsem kolem dvakrát jezdil, vždy z práce a do práce. Vždy jsem se díval do jeho oken, zda jej na chvíli uvidím… Zda uvidím ten jeho úsměv, ale nezahlídl jsem jej.

Tiše jsem se usmál, za oknem měl už nalepené vločky, sněhuláky… To jsem na něm miloval. Já na tohle nebyl, nějaká výzdoba, to on jo. I květináč na parapetě měl vyzdobený baňkami, v rohu jsem viděl svítit malý stromeček… Musel jsem uznat, že se Vánoce rychle blížily.

Prsty jsem přejel po zvonku, netušil jsem, zda čekal… V hlavě jsem měl tolik otázek, pochybností, málo odpovědí a faktů. Přesto jsem lehce zazvonil, podle rožnuté místnosti, kde se nacházela kuchyně, jsem věděl, že je doma. Tušil jsem, že určitě peče, zmínil se o tom, že jej péct cukroví baví, že toho vždy napeče a jí to dokonce i v srpnu. Nad tou vzpomínkou jsem se usmál. Chvíli jsem čekal, než se ozvalo odemykání zámku, jen sem pohled přesunul do výšky, kde měl oči. Byl drobnější než já, kolikrát jsem ze začátku měl strach, že mu při sexu ublížím.

"Ahoj," pousmál jsem se a předal mu kytici, zatím co byl v šoku. Bylo vidět, že mě nečekal.
Zaskočil jsem ho a netušil jsem, zda za ten šok je rád. Kytici si přesto vzal, zadíval se na mě a já v jeho očích nedokázal najít nic z toho, co jsem v nich viděl, když jsme byli spolu. Měl tam jiné pocity, nedokázal jsem rozeznat jestli dobré nebo špatné.

"Co tu děláš?" vykoktal, až teď jsem si všiml, že měl ruce od těsta, pekl, přesně jak jsem si myslel. Zadíval jsem se mu do tváře, byl pořád tak krásný jak předtím. Ne, byl hezčí, mnohem hezčí.

" Říkal jsi, že se nemám ukazovat, doku budu ženatý… nejsem, přišel jsem a to, že jediný koho v životě chci a budu chtít jsi ty," zadíval jsem se mu do očí, neviděl jsem v nich ovšem žádnou naději, jako by z něho vyprchal všechen život. Pak jsem si všiml jeho výrazu, vypadal… jako kdyby mi chtěl do srdce hodil ostří kilometrový meč.

"A co čekáš? Že ti skočím kolem krku? Že tě zasypu polibky a romantickými slovy? Omyl… Nic z toho nečekej. Půl roku je dost, už nejsem ten samý kluk, kterého jsi opustil. Který ti visel kolem krku, byl na tobě závislý a miloval tě…Je pryč." Ani náznak úsměvu nic. Čímž mě zaskočil, absolutně jsem netušil, co mu na to mám odpovědět. Nakonec jsem ovšem musel něco zkusit.
"Potřebuji tě, klidně o tebe budu bojovat…" tohle jsem mu prostě oznámil. Klidně mu dokážu, že s ním chci být, že jej potřebuji k svojí další existenci.

"Tak bojuj… ale nebudeš to mít lehké, to cos udělal jen tak nezmizí." Na to jsem mu kývl, měl pravdu.

"Mohl bych tě někam pozvat? Na večeři?" v hlase mi byla znát nejistota. Netušil jsem, zda budou zase noci, kdy se k němu můžu přitulit. Ráno, kdy se vedle něj budu probouzet a šeptat mu do ouška.

"Dneska nemám čas, já se ti ozvu, až ho budu mít," na tohle jsem musel kývnout. Věřit, že se ozve. Nasadil jsem falešný úsměv.

"Tak zatím…" šeptl jsem, jo, byl to konec… Neozve se, je naštvaný, s tímhle já nic udělat nedokážu. Udělal jsem chybu, vím to a musím za ni zaplatit.

Zavěsil jsem na stromeček poslední baňku z krabice. Nechápal jsem, já, člověk, který nesnáší Vánoce, tu zdobí umělý stromek, aby aspoň nějaké Vánoce byly. Dárky jsem měl, pro rodiče, pro Klarisu i pro Alexe. Pro Tea jsem měl jen nějakou blbost, neměl rád drahé dárky a navíc… ani nedojde… přece jen, neozval se, sliboval, že se ozve, ale neozval a já ztratil naději. Musel jsem se s tím smířit, že už beze mě dokáže žít, že si našel někoho, kdo mu je oporou, kdo mu nelže a miluje jej.

Zadíval jsem se na stůl, kde byl uprostřed talířek s nějakým koupeným cukrovím, kdyby se náhodou stavila mamka s otcem. I když momentálně na Štědrý den o tom pochybuji. Každý je s tím koho miluje, s tím na kom mu záleží, jen mě byla tahle chvíle odepřena.

Sedl jsem si na pohovku a začal přepínat kanály, samé vánoční pohádky, zamilované a bůh ví co ještě. Přesto jsem tam nechal svoji oblíbenou Popelku. Blížil se čas večeře, jo salát i řízek jsem měl od Klarisi, sám bych možná zvládl ten řízek, ale salát bych nezvládl, to vím. Blížil se čas předávání dárků a je blbost, dávat si dárky sám pro sebe. Proto tohle letos vynechám. Sednu si, zapnu film a budu se přežírat cukrovím… ideální večer.

Za oknem hustě sněžilo, což mi moc nepřipadalo romantické, jo byly Vánoce, při kterých bych lítal mezi vločky spolu s ním. Tuhle věc, ovšem momentálně dělal s někým, kdo mu dal, co já jsem nemohl.



TEO
Nervózně jsem zazvonil na zvonek u dveří, netušil jsem, co říct. Co mi řekne, ale byla to jediná možnost. Chvíli jsem čekal, než se otevřeli dveře, nejistě jsem se usmál na osobu, která stála naproti mně.

"Vy mě asi neznáte, ale já...potřeboval bych adresu současného bydliště Doriana" špitl jsem. Tvářila se zaraženě.

" Znám, vy budete Tadeáš…Dorian se zmínil," šeptla, jen jsem zamrkal. Zmínil se o mě? On o mě mluvil. Hodně jsem přemýšlel o nás. Přece jen chyběl mi, slíbil jsem mu, že se ozvu, ale nedokázal jsem to. Přece jen, pořád jsem jej miloval. Potřeboval jsem jen čas na to, abych si promyslel, jaké by to bylo… žít pod jednou střechou s ním, dřív jsem to chtěl, ale teď jsem měl pochyby.

"Nechci vás otravovat, moc dlouho, kord na Štědrý den…" jen se usmála, čemuž jsem se divil. Vzal jsem jí manžela a ona ke mně byla taková milá.

"Moment," špitla a jen na chvíli zmizela. Už měla krásné bříško. Nervózně jsem si přešlápl, než se znovu objevila a podala mi menší papírek.

"Ráda jsem tě poznala," usmála se u toho, nevěřil jsem svým uším… Buď jí t nevadilo, nebo uměla dokonale hrát. S úsměvem jsem jí na to kývl a uculil jsem se, mám co, jsem chtěl. Poděkoval jsem, až za rohem jsem mrkl na adresu, nebylo to daleko. Prostě jsem se tam rovnou vydal. Musel jsem, jinak mě přejde odvaha a nikdy už se mu nebudu moct postavit. Možná..

DORIAN
Překvapeně jsem nazvedl obočí, když jsem uslyšel zazvonit zvonek. Trochu jsem nechápal, ale přesto jsem šel otevřít. Kdo může v takovou nekřesťanskou dobu zvonit a otravovat mě. Otevřel jsem dveře a zasekl jsem se na sobě stojící za nimi. Teo, můj Teo tam stál a usmíval se.

"Ahoj," usmál jsem se, stál tam tak nevinný a dokonalý. Jak kdyby neexistovalo nic dokonalejšího než je on.

"Ahoj… víš, napadlo mě, že na Vánoce by neměl být nikdo sám," usmál se a ukázal na víno v ruce. Usmál jsem se a pozval jej dál. Byt jsem neměl nějak extra, ale stačilo mi to, pro začátek.

"Máš to tu útulné," uculil se, jen jsem víno dal do kuchyně a mrkl na něj.

"Copak tě tak najednou napadlo, se stavit přímo ke mně… a z kama máš vůbec tu novou adresu?" zvyhl jsem obočí a sledoval jej. Zase tam krásně znervózněl.

"No...přemýšlel jsem o nás dvou, tak mě napadlo, že se stavím, od Klarisi jsem si vzal adresu a došel jsem sem." Usmál se. Trochu mě to zaseklo. On byl u Klarisi, ale tak, pokud byla v pohodě, jak když jsem jí oznámil, že se chci rozvést.

"A na copak jsi přišel?" úsměv na rtech jsem nechal a jen jsem se k němu přitulil, spíše jsem dlaně položil na jeho boky a lehce jej tam pohladil. Reakce mě potěšila, přitulil se ke mně a usmál se.

"Uděláš jednu chybu, otočíš se za nějakou sukní, nebo hezkým zadkem… budeš si představovat, že spíš s někým jiným, řekneš ze spánku jinčí jméno než moje… tak se sbalím a žádnou další šanci už ode mě nedostaneš.

S tím jsem mohl tak nějak počítat, ale na druhou stranu věděl jsem jedno. Už nikdy si jej nenechám vzít, nedovolím mu, aby mě opustil a nechal mě zase samotného. Jeho jsem miloval víc než cokoliv na tomhle světě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minde Minde | Web | 3. dubna 2013 v 10:00 | Reagovat

taková vánoční povídka, která se do tohoto počasí hodí xD ale je mi líto Klarisy xDD

2 Karin Karin | 4. dubna 2013 v 20:50 | Reagovat

Pěkna povídka z dobrým koncem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama