Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

Lover 1/2

28. března 2013 v 18:18 | Stify |  Jednorázovky

"Velká, opravdová láska ukáže svou plnou sílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou milenců, slabých lidí, udělat tvory nebojící se ani změn, ani neštěstí, ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti."





Spokojeně jsem se zahrabaný peřině, po další dávce kvalitního sexu přitulil ke svému příteli. On byl pro mě tou velkou opravdovou láskou, o které jsem jako dítě, četl v pohádkách. Po které tolik lidí touží, přejí si ji a já? Mám ji, leží vedle mě. Ovšem každá dokonalá situace má nějaký ten háček. V našem vztahu byla háček Klarisa, jeho manželka. Přesto, že se mnou se pokoušel být pořád, přesto jsem se cítil spíše jako jeho milenec. Došel vždy jen na večer a vždy jsem se mu oddal, jemu nešlo říct ne. Byl až moc dokonalý, nádherný. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se poznali. Tehdy tam jen tak stál se skleničkou šampaňského a sledoval obraz moderního umění v galerii. Do doby než jsem uviděl jeho, nevěřil jsem na lásku na první pohled. Vždycky jsem si myslel, že je to jen nějaký fám, blaf nebo vize. Pak jsem uviděl jeho, věděl jsem ihned, že jen jeho dokážu opravdově milovat, že jeho musím získat na svoji stranu. Získal jsem, patří mi, ale přesto se nedokáže rozvést. Furt jen slibuje, že se rozvede, ale furt se k tomu nemá a mě? Sere mě to, a pokud si myslí, že mu to budu tolerovat napořád. I silná láska má své meze, moje trpělivost jednou přeteče. Chci ho mít napořád, ve dne, v noci, napořád. Teď tu bývá jen někdy přes víkend, či v noci, ale to jen někdy, obvykle dojde, nají se, mluvíme spolu, mazlíme se, spím s ním a pak…sleduji jeho spokojenou spící tvář.

"Děje se něco?" vyrušil mě jeho hlas z přemýšlení, jen jsem se na něho podíval a usmál jsem se.

"Nic, jen mě napadlo… co Klasisa?" šeptl jsem nakonec. Navést nějak téma, a až poté se zeptat, kdy se plánuje vůbec rozvést.



"Nic… je těhotná," pronesl s klidem, jen mě to naprosto zaskočilo...těhotná…ona je těhotná… a on mi to říká s takovým klidem, jako by se nechumelilo. Nechápavě jsem se na něj díval. Tyhle slova nemyslel vážně. Dělal si ze mě srandu, jak těhotná. Jak mohla být těhotná, to nemyslí vážně, že si s ní udělal děcko mezitím co, to strkal do mě. To se necítil blbě? Měl jsem sto chutí mu dát takovou facku, že by se z toho chlapec po****, ale nemohl jsem… Na to jsem jej až moc miloval. Zažili jsme toho spolu moc, byl jsem u něho pořád.


"Aha, no a kdy, že se s ní rozvedeš?" šeptl jsem nakonec s očekáváním, že mi konečně odpoví.

"Nevím, příjde mi to teď takové blbé, když čeká moje dítě" nevěřícně jsem na něj hleděl. Si ze mě dělal dobrý den. Jak blbé, vůči mě mu to jako blbé není, že mě šuká pokaždé, co dojde a já mu nikdy neřeknu ne. Měl jsem dojem, že mu urvu koule a pověsím si je na krb.

"Děláš si srandu, že ano?" pokusil jsem se o hezký tón, jen zakroutil hlavou. Tohle mě doslova namíchlo, ne nebudu tohle dále respektovat, jeho ustavičné výmluvy, proč se nemůže rozvést a proč hen to, tam to… Ne, na tohle už nemám ani já sám.

" Tak to dál nepůjde," zavrčel jsem a posadil jsem se: "Furt jen slibuješ, já se rozvedu, já hen to, já tamto… jak dlouho se rozvádíš? Rok… rok jsme spolu a ty jsi nedal ani žádost a ke všemu ji uděláš dítě?... Ty nejsi normální… to ti jako nestačí sex se mnou?.. očividně ne … a víš co… mám toho dost, miluji tě, ale nebudu ze sebe dělat debila dokud nezestárnu…je konec" vypadlo ze mě ve vzteku, ale stál jsem si za tím… Měl rok… kurevský rok, aby se rozvedl a on jí udělá spratka…

"počky..co?" zasekl se, jen se na mě zadíval. Bylo vidět, že ho to zaseklo.


"Slyšel jsi ne… je konec .. pokud o mě stojíš...rozvedeš se…do té doby tě tu nechci vidět…" křikl jsem na ně, měl jsem toho po krk, tolikrát jsem se v něm zmýlil, už více nechci.
Jen jsem sledoval, jak se začal balit. Ten pohled mě zabíjel, odcházela osoba, kterou jsem miloval. S ním odcházela i část mého srdce, věděl jsem, že je srab, nerozvede se… a já ho nechal jít. Sekl jsem sebou do peřin, když za sebou zavřel. Tiše jsem se rozbrečel.

Bylo mi víc jak strašně, jsem debil. Proč jsem ho nechal jít? Cítil jsem jak mě půlka zmizela….

Nevím, zda jsem se zachoval dobře, ale moje srdce dále trpět nedokázalo. Trpěl jsem dost. Rok mu dokazoval, že jej miluji, ale co udělal on, už překročilo moje meze. Nedělal jsem rok debila a další rok jej dělat nebudu. Debila, který nastavil prdel, v duši doufal, že bude vše v pořádku… už ne… Vím, že sním odešel kus mě, ale to jsem ovlivnit nedokázal. Lásku si člověk nevybere, ta přijde, udělá čáru přes rozpočet a odejde. Věděl jsem jedno, musel jsem se s tím poprat a začít žít bez něho. Zapomenout, najít si někoho, kdo se mnou bude napořád a ne jen když má chuť na sex. Znovu se zamilovat a být milován…

Už si nepamatuji ani, kdy jsem naposledy viděl Doriana. Nějaký ten měsíc už to bylo, scházel mi čím dál tím míň. Zvykl jsem si na to, že už za mnou nedojde, že je konec. Pochopil jsem, že si za to můžu sám. Pokud chce být se svým dítětem… nebudu mu v tom bránit. Potkávám ho sice sem tam občas někde ve městě, ale jen se na sebe podíváme a tím to končí…. Dva neznámý lidé.

Byl pozdní večer, první máj… čas všech zamilovaných a já? Byl jsem už víc jak půl roku sám. Nedařilo se mi někoho najít a pokud jo, tak to byl nevysvětlitelný magor. Takže prostě nic. S tím jsem nemohl skoro nic dělat. Zadíval jsem se na čisté nebe bez mráčků… naprosto nádherné nebe. Jen jsem se pousmál, když se o mě otřela chlupatá koule. Klidně jsem čapl a přejel dlaní po jeho srsti.

"Copak broučku… vyspinkanej?" usmál jsem se, narovnal jsem se a klidně směr dovnitř z balkónů. Televizi jsem radši nepouštěl. Na zamilované filmy jsem neměl nálad. Radši jsem zapadl do postele, zavřel jsem oči a jen se zamyslel nad nabídkou, která mi včera přistála na stole.



DORIAN
Tašku s nb jsem hodil k botníku a rozešel jsem se směr si vzít nějaké jídlo.

"Jak bylo v práci?"

"Normálně" odsekl jsem svojí ženě. Už pár měsíců, fakt na tohle nemám náladu. Chyběl mi to, jak se usmíval, mluvil, tulil se, sténal a při sexu se kolem mě dokonale stahoval. Nechtěl jsem vědět, zda už někoho má, zabilo by mě to zevnitř. Vím to, potřeboval jsem ho u sebe a vědět, že patří jenom mě. Nemohl jsem, dal mi na výběr, ukázal mi, abych se mu do života už nepletl.
"Co je s tebou? Už půl roku se tváříš jak chodící mrtvola a jen mrčíš na všechny okolo…" Střelil jsem po ní pohledem. To chce vážně rozebírat tohle? To jí nestačí, že jsem s ní… trpím po boku člověka, které ho nemiluji. To fakt nestačí?

"Chci jen abys byl šťastný… nezáleží na tom o co se jedná… chci abys byl spokojený." Zavrčel jsem… chtěla to? Má to mít!

"Podváděl jsem tě, nemiluji tě… jsem s tebou jen kvůli dítěti. Rozešel jsem se s osobou, kterou miluji, abych byl s děckem. Co chceš všechno ještě vědět?" dívala se na mě jak opařená a mě? Mě se lehce oddechlo. Bylo to venku. Šílené tajemství vyšlo na povrch.

"Jak dlouho," vykoktala ze sebe.

"Před půl rokem, jsem to ukončil… před tím to byl rok," odsekl jsem. Jo, na tohle jsem neměl náladu a ně to řešit s někým koho nemiluji.

"A víš co, už toho mám dost… alimenty ti klidně platit budu, budu se s dítětem setkávat, ale nechci s tebou dále bydlet a nedokážu s tebou ani žít." Pokračoval jsem. Už mi to lezlo na mozek, předstírat lásku, skrývat pocity.

"Jak se jmenuje," vypadlo z ní zaraženě. Jen jsem se ušklíbl.

"Teo... teda Tadeáš," pobavil mě její výraz, po tom, co jí došlo, že jsem měl vztah s mužem.

"Kluk? A ty no jako miluješ ho?" Šeptla a sedla na zadek.

"Jo," kývl jsem. Miluji ho, myslel jsem, že to přejde, ale nepřešlo… Stále jsem po něm toužil a vidět jej venku a nesmět se ho dotknout je na zabití.

"Tak jdi za ním," tímto mě dokonale zaskočila. Čekal jsem toho moc, ale tohle jsem nečekal… Co to zní vypadlo…

"Co?" vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě.

"Pokud chceš být s ním… nebudu tě držet u nás… vždycky mi záleželo na tom, abys byl šťastný a pokud je to po jeho boku...tak jdi," to se snadno řekne… když mě nechce vidět. Nenávidí mě a to mě sere. Nakonec jsem ovšem kývl, nebylo cesty zpět. Zkusit se musí všechno, nesmím to vzdát. Musím mít naději a odvahu, hlavně odvahu, domluvit se a dupnout si na rozvod… Potom zkusit zpátky k sobě připoutat osobu, kterou miluji, žárlím na každého s kým se baví, umře bych při pomyšlení, že s ním bude někdo jiný, že se bude dotýkat jeho těla…které patří mě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minde Minde | Web | 28. března 2013 v 19:30 | Reagovat

blbec to je xD jsem zvědavá, jak si ho udobří, já být na Tadeášově místě, tak mu to dám pěkně sežrat xD

2 Karin Karin | 28. března 2013 v 21:36 | Reagovat

Přesně tak Minde dala bych mu to sežrat iz navíjakem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama