Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

Whisper 3/3

24. ledna 2013 v 15:56 | stify |  Jednorázovky
Minde, Katka, Karin... Danke :)

(Cody)
Prudce jsem sešlápl brzdy, až jsem ucítil, co je to síla ABS. Nešlo ovšem jinak, když jsem si všiml bilboardu u silnice. Až pak mi došlo, že jet za mnou auto, tak to napálí rovnou do mě. Blink doprava a zastavil jsem na okraji silnice. Musel jsem vystoupit z auta a mlčky jsem ledoval bilboard, vlevo se nacházel detail řetízku, který jsem mu dal. Vpravo nápis, jednoduchý, ale výstižný.





"Najdu tě?" Nával pocitu, že mě hledá, jsem nedokázal zastavit. Byl to dokonalý pocit. Nedokázal jsem ho popsat. Na rtech se mi usadil úsměv a moje kroky zase zamířily k autu. Sedl jsem si za volant a jen jsem se zamyslel. Pod nápisem bylo číslo a já přemýšlel, jestli se mu mám ozvat. Absolutně jsem netušil, jak se mám zachovat… zavolat? Nezavolat? Takhle mu mohlo zavolat tolik lidí a může mě brát jako podvodníka, či to nemusí být ani on. Třeba se ještě neprobral… Tolik teorií, ale která je ta správná? Pro jistotu, jsem si číslo stejně uložil, člověk nikdy neví… Kdybych náhodou sebral odvahu mu zavolat. Nechápu, čeho jsem se bál. Buď by to byl on anebo ne, ale třeba čekal někoho lepšího, než jsem já.

Pohrával jsem si s telefonem ve své ruce, display mi ukazoval číslo, která jsem uložil, opsal z bilboardu přesně řečeno. Ovšem, ne a ne stisknout tlačítko volat. Moji mysl zatemnil strach, co když fakt čeká někoho jiného. Nenarodil jsem se nějak krásný, ale mohl jsem říct, že chytrý docela jsem. Možná by bylo lepší se s ním setkat, ale vidět v jeho očích zklamání bych nedokázal. Na to nemám dost síly a odhodlání mi také docela chybí.

Nevěděl jsem jak se mám rozhodnout, zničit mu představy anebo jej nechat žít v domnění, že jsem něco víc než doopravdy. Zničit iluze jsem mu vážně nechtěl, sny by se neměli ničit. Sny se mají plnit, nehledě na jejich rozsah. Ovšem na druhou stranu, jsem zvědavý, co by řekl na to, kdo jsem ve skutečnosti. Vědět, jestli by mě měl rád… Blbost, zakroutil jsem nakonec hlavou a číslo na drzo smazal z paměti telefonu. Bude to tak pro nás oba lepší…
(Ryan)

Odtáhl jsem se od mikrofonu, po dlouhém mě se zdajícím až únavném projevu. Nesnášel jsem projevy, co je komu do toho, že jsem investoval do zdejší nemocnice a ta mohla otevřít novou ordinaci… plastiku… Nikomu do toho nic nebylo, ani do toho, proč sem den ode dne protivnější. Srala mě myšlenka, že se mi nikdo neozval, doufal jsem, že si to přečte, zavolá mi… sejdeme se… a co ta osoba udělala? Vysrala se na mě.

Na další proslov z úst primáře, jsem neměl žaludek, otočil jsem se a šel se poohlédnout po nejbližším automatu na kafe. V duchu jsem doufal, aby to kafe za něco stálo, aby se dalo pít. Naházel jsem peníze do automatu, na můj vkus to byla až moc předražené za kelímek kávy? Tohle se mi nelíbilo, vykořisťovat chudáky nemocné lidi.

"Cody, skoč na trojku," jen jsem přetočil pohled, i přesto, že ta věta nepatřila mě.
"Už tam letím," ten hlas mě probudil jak malého kluka, znám ho, ten hlas mi šeptá v hlavě, každou noc, nedá mi spát. Pohled jsem zaměřil na kluka v bílém, jemuž to hlas patřil. On, musel to být on… Ten hlas, nemohl se mi zdát a docela to zapadalo… zdravotní bratr, proto u mě sedával, mluvil na mě…

Nepřemýšlel jsem, automat jsem nechal automatem a vyrazil jsem za tím klukem. Na dosah ruky jsem měl všechny odpovědi… Nehodlal jsem se jich hned tak vzdát… Opřel jsem o dveře za kterýma zmizel a čekal jsem. Bylo mi jedno jak dlouho…

" Našel jsem tě," pronesl jsem v klidu, když vyšel. Doslova jsem se bavil jeho zaseknutým výrazem. Viděl jsem, jak netuší, co říct, co udělat… Dokonale jsem ho vykolejil. Líbila se mi jeho reakce, že jsem ho zaskočil.

"Hledám majitele tohohle," usmál jsem se a zpod trika vytáhl řetízek, vždycky mi tak nějak "zapadl" ani nevím jak, ale na krku, jsem jej měl pořád. Jen se na něj zadíval a já si všiml lehkého úsměvu na jeho rtech. Vypadalo to komicky.

"No… našel jsi," šeptl a zadíval se na mě. Těma třemi slovy jsem poznal, že je to skutečně on, jeho šeptání. To, co mě pronásledovalo a najednou…. Příčina stála přede mnou…. A musím říct že roztomilá příčina.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odložil jsem skleničku s kvalitním červeným vínem, jedním krokem, jsem si stoupl před Codyho. Bavilo mě sledovat jeho nechápavou tvář. Byl tak roztomilý a nejvíce když spal, nebo když se usmíval. Byl strašně překrásný, akorát na to, jej umačkat. Přesto jsem jednu dlaň přesunul kolem jeho pasu a druhou na jeho bok. Měl dokonalé tělo, tak křehké, že jsem se bál, že mu někdy nechtěně ublížím. Přesto mě čím dál víc přitahoval k sobě. Nerad jsem si to přiznával, ale měl mě pod palcem, stačilo aby se na mě podíval a já měl chuť udělat mu to znovu, znovu a znovu… Nehledě na to, že se mi líbil, když pode mnou ležel nahý, pohledem mě vybízel a jeho tělo se lehce třáslo chtíčem.

"Copak?" špitl a jen dlaní přejel po mém hrudníku, pousmál jsem se na něj, než jsem se přitiskl k jeho rtům, které momentálně chutnali po víně. Obvykle ale chutnaly po jahodách, s kombinací vanilky, kterou voněl…. Mě doháněl k šílenství, vypadal tak nevinně a přitom se v něm skrýval malý ďáblík, který vystrčil rohy, pokaždé, co se ocitl sám se mnou. To všechno jsem na něj miloval.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Minde Minde | Web | 24. ledna 2013 v 20:07 | Reagovat

csss, srab xD aspoň, že ho Ryan našel xD škoda, že je to tak krátké, ale ty vymyslíš neco dalšího nebo tě přinutím xD

2 Karin Karin | 24. ledna 2013 v 21:46 | Reagovat

Krásně to skončilo.Těším se na další povídky.

3 katka katka | 4. února 2013 v 21:26 | Reagovat

nádherný díl to jak ho poznal to bylo přímo osudové díky za perfektní zážitek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama