Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

2. Kapitola US

27. prosince 2012 v 19:31 | Stify |  Unspoken Secret
Zadíval jsem se na nápis autobusu, ve kterém jsme měli jet do Vídně ''Kometa Brno HC.'' Tohle mě rozesmálo, přesto jsem mrknul vedle sebe.






" Netvař se, jak kdybys tu byl za trest," pobaveně jsem se usmál. Dokonce i na jeho rtech se objevil úsměv, než do mě šťouchnul: " No nevím, když jsi mi řekl, že jsi mě přihlásil, tak jsem myslel, že tě zabiju…osel jsi."

Zasmál jsem se, na ten den si pamatuji. Tak chtěl jsem se ulít ze školy a sám nikam přece nepojedu, to dává logiku. No tak jsem nahlásil jeho, aby přišel na jiné myšlenky a nemusel se furt zabírat vztahem on a Dean. Od toho jsem ho chtěl odehnat, aspoň někdy si užít den, jako kdysi. Když jsem byl jen já a on.

Radši jsem nastoupil a zabral místo u okna, moje strategické místo, musím přece vidět na cestu. Sice nevím k čemu mi to bylo, když jsem skoro celou cestu prospal s mp3 v uších. Probudil jsem se až na první zastávce, barokní zámek Schonbrunn. Po pravdě, na fotkách vypadal hezčí, ale směr z busu. Jen jsem našel Lukeho a stoupl si k němu, chudák na to čučel, jak na svatý obrázek, taky je fakt, že za hranicemi moc nebyl. Nebyl typ cestovatele. Průvodcova slova jsem moc nevnímal, spíše jsem splašil prvního člověka, aby mě s Lukem vyfotil před zámkem, aspoň nějaká památka, když už nemůžu mít víc, než pár blbých fotek.

Docela mě překvapilo, že jsme tu byli jen chvíli, ale tím líp, těšil jsem se hlavně na trhy… hlavně teda na Zuckerapfel… O tom jsem Lukemu taky furt básnil a bylo vidět, že se na něho docela těší.

" Tady jsme v cizím městě že? To na ně můžeme nadávat," musel jsem se usmát, někdy měl fakt praštěný nápady, ale kvůli jeho praštěným až dětinským nápadům jsem ho miloval. On však nic neobětoval a já držel hubu. Naučil jsem se, že moje city nikoho nezajímali.

"Mohli no a nebo rozbít výlohu a utéct," tím jsem ho rozesmál. Před rokem, se nám to fakt podařilo a to fakt omylem. U takových vzpomínek nám bylo oběma do smíchu. Jo, vzpomínky nám nemohl nikdo vzít.

Další zastávkou na seznamu byla jedna z nejdražších ulic Vídně, no dali jsme si tam Crosaint a navštívili Billu. Utrácet jsme měli v plánu až na trhách a tak se muselo šetřit. Sice se nám tam líbili šátky, ale řekli jsme si ne…

Za to, na trzích, jsme to rozšoupli, prolezli jsme každej stánek, svařák, Zuckerapfel, Schokoapfel, hranolky, coca-colu.

"No nic, příroda volá," jen jsem se zamyslel, ale tak wc, má být v radnici, takže směr tam. Jen se začnu rozhlížet po dveřích, všechny stejné, jak mám najít asi záchody? Jen najdu ceduli WC, spokojeně otevřu, ale zaseknu se v půli kroku, Luke ihned vyprskne smíchy. Mě do smíchu moc není, když se v odraze zrcadla na nás dívá několik holek. V životě jsem nezavřel tak rychle dveře jako teď. Na podruhé už jsem se, ale trefil, Luke z toho měl stejně vánoce a mě to vařilo krev. No tak jsem se sekl, co s tím mám jako dělat. Každý se přece někdy splete.

" Co ses mi jako smál," chytl jsem je kolem pasu zezadu, zvyhl ho a zatočil se s ním, jen se rozesmál.

"Vlést na dámské záchody můžeš jen ty," dál se smál, jen jsem ho pustil na zem a rozcuchal mu vlasy. Nespokojeně zamrčel, ale spokojeně mě zatáhl do dalšího stánku, jak jinak… než s jídlem.

Cestu nazpátek jsem první film prospal já a druhý Luke, mezitím, co jsem koukal na Román pro muže. No na to, že jsem to viděl poprvé, se mi to docela i líbilo, takové na zamyšlení to bylo.

Pár km před konečnou stanicí, jsem prozvonil naše. Sice řidičák mám, ale nebudu hajzl, nechal jsem auto doma, s tím, že si pro mě pak přijedou. Během chvíle mi došla odpověď formou sms a to, že už jsou na cestě. Sám pro sebe jsem se usmál a mrkl jsem na svého společníka vedle mě.

Musel jsem na rtech nasadit lehký úsměv. Jeho spokojené oddechování mi dávalo sílu dál předstírat, že k němu nic necítím. V životě jsem toho moc nedokázal, ale chci dokázat jedno… vidět jej šťastného. Pohledem z okna jsem zaregistroval, že už budeme na místě. Mírně jsem do Lukeho dloubl ramenem. Odpovědí mi bylo nespokojené zamrčení, ale nakonec pootevřel oči.
"Už tu budeme," šeptl jsem po chvíli, abych si byl jistý, že se vzpamatoval a aspoň mě vnímá. Jen kývl a protáhl se, nedokázal jsem se na něj nepodívat, měl tak dokonalé tělo, drobounké, štíhlounké…

Vystoupil jsem, počkal na Lukeho a rozešel jsem se k taťkovi, stál nedaleko, takže jsem ho v té mlze poznal, opíral se o auto, u úst cigareta, jeho závislost, stejně jako ta moje. Zkoušel jsem přestat… měsíc, ale nervy mě donutily si znovu zapálit.

"Tak co, jak bylo ve Vídni, puberťáci," jen jsem se ušklíbl, že puberťáci, oba jsme plnoletí… s tím rozdílem, že já mám za sebou už dvě pokuty…rychlost a nehoda… Radši jsem z batohu vytáhl balení toho dortu, který chtěl a dal jsem mu ho. Něco si pod vousy zašeptal, ale típl cigaretu a do auta, Jen jsem mrkl na Lukeho, vypadal unaveně, ale vůbec se mu nedivím, celý den lítat v zimě a mrholení po Vídni. Ke všemu, když muzeum, kam jsme měli jít, bylo zavřené.
Před domem jsem se přetočil na Lukeho a usmál jsem se, držel taštičku s dárky.

"Díky za dnešek, byl fajn," usmál jsem se, víc než to. Vypadnout od stresu a jen si užívat hezkého i když trochu mokřejšího dne. Odměnou mi byl jeho úsměv.

"Za nic, jsem rád, že jsi mě tam nakonec přihlásil," kývnutím jsem dal najevo, že je potěšení na mojí straně, krátkým objetím jsme se rozloučili a každý zamířil domů…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 27. prosince 2012 v 21:17 | Reagovat

Chudinka tak se trápit mněl by oněj trochu bojovat.

2 Minde Minde | Web | 28. prosince 2012 v 14:06 | Reagovat

wow, no jsem zvědavá na pokračování xD

3 katka katka | 13. ledna 2013 v 13:45 | Reagovat

byli by krásný pár on se o něho tak hezky stará

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama