Ve článcích se objevuje rozepsaný sex mezi stejným pohlavím (gay) ....

1.kapitola DL

24. prosince 2012 v 17:00 | stify |  Dead lie
Jako každý člověk i já měl sen, který se mi splnil. Jako malý jsem se dozvěděl o skupině lidí, kterým se do cesty nepletla ani policie. Přesto, že nic extra nezákonného nedělali. To, že se objevila sem tam marihuana, bylo na denním pořádku. Přesto dostat se tam, být členem byl sen mnoha kluků z okolí. Proto jsem taky nevěřil, když mě zkontaktovali, že mám možnost nastoupit k nim. Bylo to jak rána z čistého nebe. Přesto jsem souhlasil s nástupem. Není špatné si přece plnit svůj sen. Měli podmínku, kterou jsem znal a tu jsem splňoval… jsem svobodný, nerozvedený, nezamilovaný… zkrátka ideální.




*Nervózně jsem si tehdy přešlápl před bránou. Nevěděl jsem, co mám od toho očekávat a docela mě to děsilo. Mrkl jsem na hodinky, ukazovaly přesně 10:15, následně jsem ovšem přetočil pohled, když se začala otevírat brána. Klidnými avšak ráznými kroky jsem se rozešel dovnitř, proklouzl jsem dovnitř a šel přímo k osobě, která stála ve stínu. Postarší muž se na mě zadíval a v ruce držel doutnající doutník, který zapáchal po celém objektu skladu.
"Došel jsi…," ušklíbl se
"Pozval jsi…," odpověděl jsem mu stejným tónem. Na chvíli se zasekl, jako by mu nikdo roky neodpověděl trochu drzeji. Já se s tím tehdy nesral, proč taky?
"Vezmeme tě mezi sebe, ale máme vstupní test." Na to jsem se tehdy jen ušklíbl… Test? Věděl jsem, že to nebude jen tak.
"A rozvedete to?" nechal jsem si záležet, aby můj hlas zněl nezaujatě. Nechtěl jsem, aby věděli, že mě to více jak zajímá.
"Dostaneš na výběr ze tří kluků, které ani my osobně neznáme. Tvůj úkol bude vyhledat si, kdy bude doma a znásilnit ho… aby to nebylo tak jednoduché… chci po tobě nahrávku… s tím aby šlo vidět kdo je obětí, že trpí… klidně si pak obraz natoč na květinu, ale zvuk chci… Varuji tě, mě jen tak neoblafneš. Mám ty nejlepší techniky." Po tomhle jsem na něj zůstal hledět, co to řekl? Znásilnit nevinného kluka, jen abych byl mezi nimi?
" Je to na tobě… buď a nebo…" Kouř z doutníku vydechl přímo na mě. Zamračil jsem se… Nesnáším kouření, cigarety a podobné svinstvo.
"Přemýšlej, ale rychle nemám na tebe celý den," zamrčel nespokojeně, když jsem furt mlčel. Co po mě proboha chtěl. Mu asi nic neříká lidské právo… Přesto jsem souhlasil, i když vše ve mně bylo proti. Potřeboval jsem jejich ochranu před policií, abych mohl udělat, to co potřebuji, co plánuji. Díval se na mě chvíli divně, ale pak přede mě postavil 3 složky. Každá byla hnědá s fotkou. Nemohlo jim být víc než 19, takový nevinní a čekal je takový osud. Nečetl jsem nic, prostě jsem ukázal na kluka, který mi byl nejvíce sympatický.
"Máš na to 48 hodin… pak tě čekám tu… i s nahrávkou," ušklíbl se znova, sbalil zbylé složky a odešel. Jen jsem s zadíval na složku, která nesla jméno mojí oběti. Už tehdy jsem se za to nesnášel.*
"Chastere," otočil jsem se, když jsem uslyšel svoje jméno. V momentě jsem se usmál, když jsem osobu rozeznal. Mířil přímo ke mně a vypadal naštvaně. To mě bavilo. Provokovat ho, dělat mu naschvály. Možná proto jsem byl jeden z nejlepších, co tady jsou.

" proč mi nefunguje spojení?" Natáhl ke mně vysílačku. Jen jsem se ušklíbl.

"Vypadám snad jako nějakej technik?" Štěkl jsem po něm. To, že tady všemu rozumím, neznamená, že budu všechno dělat…

Dost na tom, že se pár dní nemůžu vyspat. Zítra jsem tu rok. Rok od toho, co jsem znásilnil nádherného kluka. Jeho křik, pláč, nadávky, sténání a pohledy jsem měl stále před očima, i když byla tma a já měl pro všechny případy kuklu. Přesto bolest v jeho očích mě doháněla k šílenství, nedalo mi to spát. Už jsem nevěděl, jak se toho mám zbavit, přestat na to myslet. Dobře… znásilnil jsem ho… křičel… ale žije… já přežívám…

Myslel jsem si, že příchodem tu něco změním, ale nezměnil jsem nic. Jen respekt po celém městě, ale v životě jsem ničeho nedosáhl. Dosáhnu, jen musím svůj plán zpustit… chce to čas, podrobněji pár věcí promyslet a pak… šéfe div se, co pro tebe chystám.

Můj nepropracovaný plán mě ovšem tak netížil, jako to, co jsem udělal. Nebyl den, abych si na to nevzpomněl. Byl jsem tím klukem posedlý… Tolik informací o něm, věděl jsem pomalu, v kolik si chodí dávat sprchu a nevěděl jsem proč. Proč se o něj tolik zajímám, je to jen člověk, takových jako on jsou tisíce. Přesto mě něco k němu táhlo více než k ostatním… a to bylo nebezpečné…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minde Minde | Web | 24. prosince 2012 v 21:24 | Reagovat

wow, začíná to dobře, až moc dobře xD

2 Karin Karin | 25. prosince 2012 v 12:44 | Reagovat

Vypada to velice zajímave doufám že brzo bude další díl.

3 katka katka | 13. ledna 2013 v 13:49 | Reagovat

ježiš to je téma jak to bude pokračovat běžím si to přečíst jen doufám že píšeš dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama